Ploty - plotit nebo ne ?
Problematiku plotů si rozdělíme do několika částí, a to povinnost plotit, údržba a užívání plotů a nakonec právo plotit.
Povinnost plotit - výklad úpravy provedené v § 127 odst. 2. o.z., která platí od 1. dubna 1983. Je třeba upozornit, že až do této novely podle občanského zákoníku neexistovala povinnost plotit, pokud to nebylo nařízeno soudem anebo pokud to nebylo v souladu se stavebněprávním rozhodnutím. Je zajímavé, že však stále přežíval názor z doby, kdy ještě platil občanský zákoník z r. 1811. Proto je nutné se s těmito nesprávnými názory nejprve vypořádat. Podle citovaného zákoníku z r. 1811 platilo, že každý vlastník je povinnen se postarat na pravé straně od svého hlavního vchodu o nutné uzavření svého prostoru a o oddělení od cizího prostoru. Šlo o uzavření nutné, čili oplocení, které platilo u budov, městských zahrad, ale nikoli u polí, luk a lesů. Jednalo se tzv. "pravidlo pravé ruky s orientací na vchod" nikoli na východ. Toto pravidlo přestalo platit dnem, kdy nabyl účinnosti občanský zákoník č. 141/1950 Sb tj. 1.1. 1951 a od té doby až do shora uvedené novely tohoto zákona nebyla žádná občanskoprávní povinnost plotit pozemek. Ustanovení zmíněného § 130 o.z. bylo upraveno na § 127 novelou č. 509/1991 Sb. a zní takto :
1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.
2) Jestliže je to potřebné a brání-li to účelnému užívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinnen pozemek oplotit.
3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinnen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
Nás v tomto paragrafu zajímá zejména ustanovení odst. 2. Podmínky, za kterých soud může nařídit vlastníkovi pozemku, aby svůj pozemek oplotil, jsou tyto :
- oplocení se jeví jako potřebné
- oplocení nebude vadit účelnému využívání sousedních pozemků nebo staveb
Využívání plotů
Kdy je oplocení potřebné, to je otázka konkrétního posouzení záležitosti s přihlédnutím k požadavku dodržení dobrých mravů při výkonu práv. Potřebnost se chápe zásadně objektivně, jde o posouzení polohy, povahy pozemku, jeho využití, sousedských vztahů, tj. opakujícího se rušení sousedských vztahů apod. Občanský zákoník sám nestanoví, že by oplocení smělo být nařízeno právě jen v intravilánu, tj. v zastavěné části obce. Z tohoto hlediska by tedy mohlo jít o jakýkoli pozemek kdekoli. Avšak při úsudku o potřebnosti se bude soud zabývat také dalšími předpisy a to především předpisy stavebněprávními - není např. možné nařídit oplocení tam, kde je podle staveních předpisů povolit nelze.
Druhá výslovná podmínka se týká účelného využívání pozemků a staveb. Jde tu opět o otázku vzájemnosti. Domáhá-li se soused na sousedovi, aby právě on si postavil plot, je to pochopitelně zaměřeno především k tomu, aby žalobce mohl dobře využívat svůj pozemek, v čemž mu brání právě to, že sousedící pozemek není oplocen. Usiluje tedy vlastně o obranu svého vlastnického práva. I v takovém případě jde o konflikt mezi dvěma vlastnickými právy a to znamená podle, co už bylo řečeno, respektování vzájemnosti a uvážení, jak dalece jedno užívání má být omezeno ve prospěch druhého. Účelným užíváním bychom rozuměli bychom rozuměli využívání podle oficiálního zařazení do katastru nemovitostí (např. pole, vinice, atd. a podle ustanovení o ochraně zemědělského popř. lesního fondu). Nařídí-li soud vlastníkovi pozemku, aby v zájmu sousedícího pozemku na svém pozemku postavil resp. zřídil plot, znamená to v podstatě omezení jeho užívacího práva. Nejde přitom o omezení v tom smyslu, aby něco trpěl resp. aby se něčeho zdržel, avšak nařizuje se mu provedení aktivní činnosti zřídit plot, přičemž jde o omezení trvalého rázu, s tím, že plot tam má existovat, dokud budou trvat poměry, pro které k jeho zřízení došlo.
Proto také na prvním místě bude nutné položit si otázku, proč si žalovaný soused má sám zřídit na svém pozemku plot, jestliže tak mohl učinit sám žalobce na svém pozemku a dosáhnout stejného výsledku pro svůj pozemek. Pojem "sousedící pozemky a stavby" je v této souvislosti chápán tak, že jde o pozemek toho, kdo se na sousedovi domáhá oplocení, tak i o pozemek jeho samého (resp. stavbu) ve vzájemném hodnocení. Mohlo by se stát, že by plot dokonce mohl vadit i tomu, kdo se oplocení domáhá ! Rozhodnutí o tom, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit, trvá, pokud se nezměnily poměry. Jestliže se poměry změnily a plot už podle citovaného ustanovení není nutný, resp. nebylo by už třeba ho postavit, byl by ten, kdo takto plot zřídil, oprávněn si jej zase strhnout. Vyslovená povinnost vlastníka pozemku si oplotit pozemek se může týkat v zásadě jen té strany pozemku, která bezprostředně sousedí s pozemkem žalobcovým.
Co je vlastně plot
Co je to plot podle § 127, odst. 2. o.z. ? Jde o jediné místo v celém občanském zákoníků, kde se vůbec hovoří o vymezení pojmu plot, a to ještě ne jako o podstatném jménu "plot", ale ve formě slovesné, vyjadřující činnost "plotit". Nelze proto při výkladu pojmu "plot" mít za to, že jde vždy o stavbu ve smyslu § 119, odst. 2. o.z. (pojem "stavba" jsme již vymezili v dřívějších dílech), tedy že se jedná o stavbu spojenou se zemí pevným základem. Spojujeme výklad termínu "plotit" resp. "plot" s účelem, proč má dojít k oplocení. Jde zřejmě o to, aby se dostatečně, poměrům přiměřeně, oddělilo užívání obou sousedících pozemků a staveb. To znamená, že jestliže půjde o takový plot, který bude znamenat stavbu spojenou pevným základem se zemí, bude mít plot povahu nemovitosti. Jestliže o takový plot nepůjde, bude to sice také stavba podle stavebních předpisů, ale jen movitá podle občanského zákoníku.
Z toho logicky vyplývá, že i když soud rozhodne, že vlastník pozemku je povinen svůj pozemek oplotit, je k provedení takového rozhodnutí třeba mít stavební povolení v těch případech, kdy se stavební povolení vyžaduje (§ 55, odst. 1. stav. zák., popř. podle § 57, odst. 1. a 2. stav. zák. tam, kde stavební úřad stanoví, že ohlášené stavební práce lze provést jen na základě stavebního povolení, nebo kde stavební úřad u drobných staveb nebo u stavebních úprav nesdělí stavebníkovi, že proti jejich provedení nemá námitek). Řešíme tady vzájemný vztah rozhodování obou orgánů, soudů a stavebních úřadů tak, že sice stavební úřad je podle § 40, odst. 1. správního úřadu vázán rozhodnutím soudu, podle kterého je vlastník povinen svůj pozemek oplotit (stavební předpisy tu ve smyslu § 140 stav. zákona nestanoví výslovně jinak), avšak není vázán rozhodnutím soudu v tom smyslu, jaký druh plotu má být zřízen. Ustanovení § 3, odst. 1 c) vyhlášky č. 85/1976 Sb. stanoví, že oplocení představuje tzv. drobnou stavbu. To znamená, že pokud stavební úřad nebude trvat na stavebním povolení, jde o stavbu, u které postačí ohlášení podle § 55 odst. 2. b) stav. zák. a je možné oplocení provést jen na základě ohlášení (při splnění požadavků s tím spojených). Jde tedy o to, aby soud ve svém rozhodnutí nařizujícím oplocení má také rozhodovat o druhu oplocení. Máme za to, že soud má takovou povinnost, protože jen tak splní, aby v jeho rozhodnutí se jevila potřebnost oplocení i ta okolnost, kdy z hlediska občanskoprávního uložený druh oplocení nezabrání účelnému využívání sousedících pozemků (v jejich vzájemném vztahu).
Aby nedocházelo ke konfliktům mezi orgány tedy soudy a stavebními úřady, je tu další velmi důležité bezpečnostní opatření. Máme za to, že jde o materiálně právní podmínku. Je to právě ono, již zmíněné, ustanovení ukládající soudu, aby si předem zjistil stanovisko příslušného stavebního úřadu. Je pravda, že soud není takovým stanoviskem oficiálně vázán, ale nepochybně k němu bude náležitě přihlížet. Kdyby totiž soud v potřebném rozsahu stanovisko stavebního úřadu nerespektoval, ani si věc předběžně nijak neprojednal, mohlo by se stát, že by stav. úřad využil ustanovení § 55, odst. 2. stav. zákona a nesdělil by, že proti ohlášenému provedení plotu nemá žádných námitek, takže by se muselo provést příslušné stavební řízení a stavební úřad, i když je vázán výrokem o povinnosti pozemek oplotit, by nemusel stavební povolení vůbec vydat. Na to míří právě to místo důvodové zprávy, které říká, že rozhodnutí soudu nenahrazuje rozhodnutí stavebního úřadu, a v případě, že stavební úřad nevydá stavební povolení, soudní rozhodnutí ztrácí účinnost (podle § 268 b) o. s. ř.).
Ve sporu u soudu jde o to, pokud eventuálně ten, kdo by měl plotit, nechce, aby bylo možno nahradit jeho vůli. I tak se nice nemění na potřebě, aby k tomu byly i náležité předpoklady stavebního práva. Proto je také nařízeno v § 127 odst. 2 o. z., že rozhodující soud si má vyžádat stanovisko stav. úřadu. Ze stanoviska se bude moci dozvědět, zda postavení plotu vůbec přichází v úvahu podle stavebního práva, popř. jaký plot může být zřízen. Soud sice není vázán názorem stav. úřadu, nicméně jistě nebude rozhodovat do prázdna s vědomím, že stavební úřad zřízení plotu nepovolí. Na druhé straně může soud do jít k závěru, že stanovisko stav. úřadu prvního stupně není v souladu se stavebním právem a že tedy cestou opravných prostředků správního řízení, ev. i v řízení soudním podle zásad soudnictví se dojde k tomu, že plotit lze.
Jestliže ten, komu se ukládá povinnost zřídit na svém pozemku plot, se podvolí, avšak tuto povinnost sabotuje tím, navrhne plot o němž ví, že jej stav. úřad nepovolí, nezbavuje se povinnosti uložené soudem, dokud se nevyčerpají všechny možnosti jaký zřídit plot. Je tedy povinen nadále třeba podat opravný prostředek proti zamítnutí návrhu na zřízení plotu, i obrátit se jako žalobce na soud v rámci správního řízení. Stále je tu však ustanovení § 351 o. s. ř. K tomu je tu i R 60/1965 - rozhodnutí, kterým bylo uloženo povinnému, aby trpěl postavení plotu, lze vykonat jen způsobem uvedeným v § 351 o. s. ř. To ovšem neplatí tam, kde bylo uloženo zřízení plotu, kde nejde jen o to, zřízení plotu sousedem trpět. V tomto případě lze použít ustanovení § 350 o. s. ř. a soud rozhodující o výkonu může povolit oprávněnému, aby sám zařídil postavení plotu, čímž se stává i oprávněným vystupovat ve stavebním řízení na místo povinného. Jisté však je, že soud musí dobře uvážit, zda na rozdíl od mínění vyjádřeného stavebním úřadem přece jen uloží žalovanému plot zřídit. V mnohých případech by bylo patrně schůdnější povolit žalobci, aby plot zřídil sám, a uložit žalovanému, aby zřízení plotu trpěl. není to ovšem vždy na místě.
Užívání a údržba
V dnešním pokračování uzavřeme náš miniseriál o plotech, jejich vlastnictví a dalších úskalích s existencí a vlastnictvím plotů spojených. Ploty - máme na mysli všechny druhy rozhrad mezi nemovitostmi, tedy rozhrady celozděné, plné, nebo jen se zděnou podezdívkou, kde horní část je z příček různého materiálu - dřevěných či kovových; může jít o ploty z panelů, z drátěného pletiva, nebo jen z dřevěných laťek bez podezdívky aj. Stavební předpisy znají také plot živý; to ovšem našim představám podle občanského zákoníku neodpovídá tak přesně proto, že to nelze považovat jako celek za věc, ať samostatnou či součást nebo příslušenství. Nám jde především o otázku vlastnictví k plotům, ať je lze kvalifikovat jako samostatnou věc nebo jen součást či příslušenství věci hlavní, ať jde o věc movitou anebo nemovitou. Soudíme, že ploty tam, kde jde o oplocení areálu obytných domů a domků, rekreačních chat, popř. i jiných staveb tvoří součást těchto budov jako věci hlavní, a tam, kde jde jen o oplocení pozemku např., zahrádky, je plot součástí pozemku (§ 120 o.z.). Pokud by takový plot nebyl postaven vlastníkem na vlastním pozemku, ale uživatelem pozemku, stává se plot, není-li součástí budovy nebo pozemku, vlastnictvím stavebníka (stavebníkem je od počátku stavby ten, kdo plot postaví pro sebe anebo jej pro sebe dá postavit, nikoli tedy např. stavební firma, která na zakázku plot postavila). Není rozhodující kdo poskytl peníze, materiál a práci. To platí i tam, kde stavba byla neoprávněná podle předpisů stavebněprávních či občanskoprávních. U starých plotů zřízených do 31.12.1950 za platnosti obecného o.z. z r. 1811 platila zásada, že komu patří půda, tomu patří i stavba. Za starých poměrů se mohlo stát, že se nedalo nijak bezpečně zjistit, kdo je vlastníkem podle uvedené zásady. To také proto, že ploty i když zděné nemají tu šíři, aby se dalo bezpečně zjistit při přípustné toleranci, na kterém pozemku stojí.
Současné občanské právo nepředepisuje vlastníku plotu, zda a jak má plot udržovat. Šíře jeho užívání je dána ustanovením § 123 o.z. Neumíme si představit případ, při kterém neudržování vlastního plotu by znamenalo obtěžování souseda nad míru přiměřenou poměrům, popř. vážné ohrožení jeho práv, čehož by se měl vlastník plotu zdržet podle § 127 odst.1. o.z. Je tu ovšem ustanovení § 417 odst. 2. o.z., při kterém jde o vážné ohrožení (např. hrozící zřícení neudržovaného tarasu s následnou vážnou škodou pro ohroženého souseda) a ohrožený soused je oprávněn se domáhat u soudu, aby vlastníku plotu uložil vhodné přiměřené opatření k odvrácení škody, což by mohla být právě povinnost opravit takový chatrný plot. Pokud jde o užívání samo, plot je oprávněn užívat jeho vlastník v mezích daných občanským zákoníkem (§ 123 a násl. o.z.), a ovšem respektování jiných předpisů, např. stavebněprávních. Nelze zapomenout, že účelem plotu je oddělit užívání dvou sousedících nemovitostí - z tohoto hlediska výhody plotu využívá i soused, který vlastníkem plotu není. Nemůže však jít nad to a své postavení zneužít - nesmí si např. opřít cokoli o sousedův plot, šlo by tak o zásah do práva vlastníka plotu atd.
Ve všech případech, kdy by mohlo jít o zásahy do práv vlastníka je však důležité oboustranně zachovat rozvahu a toleranci, stejně jako v každé situaci vyplývající ze sousedských vztahů.